Drobečková navigace

Úvodní stránka > Báje a pověsti > Svatá Anna

Svatá Anna

Za želetickým kostelem je rozcestí. Již je tomu dávno, co na tom místě stál veliký rozložitý dub. Dnes tam není. Stářím ztrouchnivěl a rozpadl se. Snad také boží posel do něho udeřil a sežehl ho.

Snad kdož ví? U tohoto rozcestí rád sedával Tomík Lekeščíkůj. Víte proč? Je s tohoto místa pěkný rozhled do kraje. Napravo tmavé lesy ždánské, nalevo širá rovina k Hodonínu. Tomík odtud mohl přehlédnouti svoje ovečky, jež se pásly na nedaleké stráni, aby se mu některá nezatoulala do blízkého lesa. A to posezení v chládku pod dubem! Nad hlavou v koruně dubu plno zpěvného ptactva, ze stráně slyšel cinkání zvonků, které mají ovečky zavěšeny na šíji. Divíte se, že Tomík se tu často zastavil a vzpomínal dávných časů, kdy na blízkém vrchu stával hrad? Zdálo se mu, že je rytířem, že vyjíždí se svou družinou na hon, že zápasí udatně v turnaji. Jednou byl ze svého snění vyrušen podivným hlomozem, ohlédl se a uviděl ovečku, tu, kterou měl ze svého stáda nejraději, jak hrabe u kořene největšího stromu. "Co tam jen ta ovečka má?" pomyslel si Tomík a spolu s ovečkou hrabali, až přišli na tvrdou půdu, na niž nestačily už jejich síly. Tomík zaskočil domů pro rýč. Hrabali, ryli znovu, a v tom rýč po čemsi sjel, až to zajiskřilo. Tomík odhrabal ještě slabou vrstvu hlíny a spatřil plechový obrázek, na něm sv. Annu. Ta drží v náručí zrovna takovou ovečku, jako je ta jeho. Obraz očistil a zavěsil na dub nad místo, kde nejraději sedával. Když se dub rozpadl, lidé zavěsili obraz na sousední strom, kde visí dodnes.

 

 

 

 

24. 7. Kristýna

Zítra: Jakub

Hlášení místního rozhlasu

www.mestaobce.cz

phone.quick.cz

Návštěvnost stránek

165046
pata.jpg